Nejdřív určete, co chcete spojit

Skrytý steh slouží k nenápadnému spojení v místě, kde lze nit vést uvnitř přehybu nebo zachytit jen nepatrnou část povrchu. Obnitkovací steh obchází volný okraj látky a pomáhá omezit třepení. Použít jeden místo druhého může znamenat viditelné šikmé nitě na líci nebo nezajištěný přídavek uvnitř oděvu. Rozložte si opravované místo tak, abyste poznali hranu, přehyb a jednotlivé vrstvy. Pojmenování na obrázku nestačí: rozhodující je, kudy nit skutečně prochází a co má hotový spoj držet.

U podšívky kabátu například můžete nenápadně přichytit původní založený okraj. Jestli se ale samotný okraj podšívky rozpadá, musíte se nejprve vypořádat s oslabením. Skryté přišití do třepících se vláken nebude trvanlivé, ačkoli na začátku vypadá čistě. Obnitkování zase nenahradí nosný šev dvou dílů oděvu. Je především úpravou okraje. Pokud potřebujete obě funkce, vytvořte nejdřív odpovídající spoj a přídavky pak samostatně začistěte tak, aby hotový šev zůstal pohodlný a přiměřeně plochý.

Skryté spojení dvou přehybů

Pro snadný nácvik si připravte dva založené bavlněné okraje položené proti sobě. Jehlu vypíchněte zevnitř prvního přehybu, aby začátek niti zůstal schovaný. Naproti v druhém přehybu zachyťte krátký úsek jeho vnitřní hrany a vyveďte jehlu o kousek dál. Potom přejděte zpět na první stranu, opět v odpovídajícím místě. Opakováním vzniká mezi hranami pomyslný žebříček. Když nit jemně přitáhnete, okraje se přiblíží a příčné úseky se schovají. Nesmíte je ale stáhnout přes sebe nebo do vlnky.

Tento způsob se hodí například pro krátké uzavření přístupného otvoru v podšívce, pokud konstrukce dovoluje oba okraje správně založit. U lícového zapošití lemu se používá odlišné zachycení: na vnější látce se bere jen drobná část vláken a větší část dráhy vede v založení. Nepřenášejte proto bez rozmyslu pohyb mezi dvěma přehyby na každý kalhotový lem. Vždy si nejdřív nastavte vrstvy a prohlédněte líc. U velmi jemného saténu může být i maličký záchyt vidět jako tečka.

Co znamená malé zachycení

Na vnější straně nechcete široký steh přes celou plochu. Naberte jen takový kousek zdravé tkaniny, který odpovídá její jemnosti a požadovanému držení. Nemusí jít za každou cenu o jediné vlákno: v řídké látce by se mohlo vytrhnout. V husté tkanině bývá záchyt opravdu drobný. Vyzkoušejte několik úseků a otočte práci. Líc má zůstat uvolněný, bez souvislé viditelné čáry. Nit barevně slaďte, protože ani dobrá konstrukce neschová výrazný kontrast v místě každého přechodu mezi vrstvami.

Rozestupy nepřizpůsobujte pouze rychlosti práce. Příliš dlouhý nechráněný úsek se může zachytit při oblékání, příliš hustá řada zase vytvoří tvrdý lem. Při každém přitažení přidržte přehyb v konečné poloze. Pokud jej během šití nadzvedáváte a napínáte, vznikne jiná délka, než bude mít ve volném stavu. Na zakřiveném okraji pracujte krátkými úseky a pravidelně pokládejte látku na stůl. Násilné stažení obvodu nezaměníte za správné rozložení přídavku, zvlášť u rozšířené sukně nebo kulatého výstřihu.

Obnitkování přes volný okraj

Jehlu veďte ze stejné strany látky vždy kousek od volné hrany a nit přetáhněte přes hranu na další vpich. Jednotlivé šikmé úseky okraj obepínají. Vzdálenost od kraje musí být taková, aby jehla brala zdravou vazbu, nikoli jen poslední třepivé nitky. Stehy uspořádejte s pravidelnými rozestupy. Nesnažte se však jedním stehem zakrýt široký rozpadlý pruh. Nejdřív rozhodněte, zda je dost přídavku pro zarovnání, založení nebo jiné trvalejší začištění. Zmenšením přídavku můžete ovlivnit pevnost celého původního švu.

Nit utahujte jen tolik, aby přiléhala. Okraj se nemá srolovat do pevného provázku. U měkké podšívky může pomoci položit práci naplocho a jemně přidržovat kraj mezi prsty těsně vedle vpichu. Nemusíte pokaždé nabírat stejný počet vláken, ale držte podobný rytmus. Když se před jehlou tvoří chomáčky, netahejte za ně. Odstřihujte jen zjevně volná vlákna, pokud tím nezasáhnete zdravou vazbu. Nápadně řídkou nebo nestabilní látku může lépe ochránit lemovací proužek než jednoduché ruční obnitkování.

Rozdíly, které uvidíte na rubu

U skrytého spoje je větší část niti vedená v přehybech. Na rubu lemu můžete vidět jednotlivé přechody, ale na líci by neměla vzniknout zřetelná souvislá řada. U obnitkování jsou šikmé nitě kolem okraje záměrně viditelné, zpravidla uvnitř oděvu. Není chybou, že nevypadají jako strojový overlock. Ruční obnitkovací steh má jinou konstrukci i rychlost práce. Neslibujte si od něj automaticky stejnou pružnost a odolnost v každé tkanině a při každém počtu praní.

Obě techniky se dají provádět bez silného tahání. Pokud se vám jehla ohýbá nebo se nit pravidelně trhá, nepovažujte to za běžnou součást práce. Zkontrolujte vhodnost jehly, sílu niti a stav ouška. Přitom se ujistěte, že nepropichujete skrytý tuhý díl, například výztuhu zapínání. V hotovém oděvu bývá mezi vrstvami více materiálu, než ukazuje povrch. U podšitého saka s obtížně přístupnou konstrukcí může být bezpečnější svěřit opravu krejčovství, než naslepo přichytit podšívku k vrchní látce na nesprávném místě.

Dokončení bez tvrdého místa

Konec zajistěte na rubu v pevné části přehybu nebo přídavku. U skrytého spoje nenechávejte uzel na pohledové hraně. U obnitkování netvořte velký uzel přímo na třepícím se konci. Jehlu lze po zajištění vést kousek uvnitř přídavku a teprve potom nit odstřihnout. Oděv rozložte a zkontrolujte, zda jste omylem neprošili také protější díl. Zvlášť snadno se to stane u úzkého rukávu, kapsy nebo nohavice, když se pod pracovní vrstvu přisune druhá strana.

Výsledek ohněte, přiložte ke kůži v místě budoucího kontaktu a opatrně zatěžte jako při běžném používání. Pokud lem táhne, opravte napětí teď, ne až po vyprání. Obnitkovaný kraj prohlédněte proti světlu: mezi vpichem a hranou musí zůstat dost zdravého materiálu. Uložte si cvičný vzorek se dvěma různými technikami. Při příští opravě bude snazší rozhodnout, zda potřebujete nenápadně spojit přehyby, zajistit volný kraj, nebo nejprve vyřešit poškození, které žádný samotný steh nemůže schovat.

Podklady k postupu